Linie „Sklenar“

Guido Sklenar a „Sklenarka“ (Sklenarbiene)

Průkopník rakouského chovu matek

nar. 15.6.1871 v městečku Carpano na Istrii – zemřel 25.5.1953 v Mistelbachu

Jeho otec se narodil v Těšíně a matka pocházela z Olomouce. Když byly Guidovi 4 roky, přestěhovali se z Istrie do Těšína nad Olší. Zde absolvoval základní i střední školu a také učitelský ústav. Jako mladý učitel učil na řadě míst severní Moravy a později pak již v Dolním Rakousku.

Od dětství se zajímal vším co souviselo s přírodou. Než se začal zabývat chovem včelstev, věnoval se také chovu a výcviku loveckých psů a chovem kanárů. Také se naučil roubování ovocných stromů, což byl jeden z jeho mnoha koníčků. Fascinovala ho také botanika a zabýval se šlechtěním růží a jiřin. Jednou z jeho vášní byl lov, kterému se věnoval až do 70 let. Guido Sklenar byl velmi všestranný člověk. Byl také vynikající hudebník. Hrál perfektně na housle, violu, violoncello, kontrabas, klavír a varhany. Hrál v mnoha souborech – zábavníchi komorní hudbu. Byl sbormistrem a aktivním varhaníkem v místním kostele. Pracoval v hasičském sboru, jako poctivý a spolehlivý člověk dělal pokladníka i tajemníka ve spořitelně, doučoval studenty, byl vynikajícím preparátorem zvířat, psal odborné články (jeho motto bylo:“Kdo píše zůstává“), byl funkcionářem v celé řadě včelařských organizací. Člověk si až klade otázku, jak tolik věcí mohl dělat s tak příkladnou dokonalostí.

Původ kmene Sklenar

V roce 1890 se dostává do Mistelbachu a buduje zde postupně svou slavnou včelnici. Brzy jeho chov čítá 50 včelstev. Již v prvním roce dosahuje jedno včelstvo mimořádné medné produkce. Navíc se od ostatní populace odlišuje vyjimečnou mírností, klidem, odolnostívůči povětrnostním podmínkám a dobrou připraveností k přezimování. Včely z tohoto včelstva vyletávaly i v době, kdy z ostatních úlů nelétaly. Pozoruhodné bylo i vynikající rozmístění pylu a medu kolem plodu. Mimořádné bylo rovněž dobré vyzimování s vyjímečně nízkým počtem zimních mrtvolek. Vyzimované středně silné včelstvo v překvapivě krátkém čase předstihlo všechny ostatní. Také v následujících dvou letech, kdy se včelnice rozrostla na 70 včelstev, potvrdily se zmíněné znaky a toto včelstvo bylo opět v čele v medném  výnosu. Jedinou negativní vlastností bylo nadměrné tmelení propolisem.

Spokojen s výsledky, pokusil se o rozchov tohoto včelstva, ale nemohl použít metodu přes „rojení“. Poněvadž způsoby chovu matek nebyly ještě v té době příliš známé, použil metodu „podřez plodu“. Získal tím druhou generaci matek od elitního včelstva z ůlu číslo 47. Toto číslo se stalo symbolem matky z původního včelstva. Od tohoto okamžiku zabýval se Sklenár intenzívně selekcí. Nápomocná mu byla jeho vyjímečná schopnost pozorování a schopnost vyvozovat z nich správné závěry. Neustále a důsledně šel cestou, kterou považoval za správnou. Jeho zásadou bylo: šedá, mírná, klidná, odpovídající hlavním znakům plemene Carnica.
V úsilí o unifikaci těchto vlastností u všech svých včelstev, které se v té době rozrostly na 150, vyměnil u nevyhovujících včelstev matky matkami pocházejícími z druhé generace po včelstvu č. 47. Díky zvýšenému zastoupení jeho populace trubců a rozšíření jeho matek mezi sousedními včelaři, podařilo se mu vyšlechtit uniformní linii v rámci plemene Carnica.

Guido Sklenar byl, podobně jako i jiní chovatelé, pocházející ze staré velkorakouské oblasti rozšíření Carnicy, svědomitým a chytrým podnikatelem. Propagoval svou linii 47 v německy mluvících oblastech a v květnu 1922 založil vlastní odborný časopis „Mein Bienenmutterchen“(Moje včelí matky). Pro širokou včelařskou veřejnost uskutečnil rovněž velké množství přednášek, na kterých předával své znalosti a zkušenosti. Přes velké množství importů ze Slovinska, získává Sklenár mnoho vděčných odběratelů matek. Linie 47 se prosazuje nejen mírností a pracovitostí, ale také větší vhodnosti k chovu než slovinské včely. V letech 1930 – 1938 bylo neustále udržováno 10 chovných včelstev, které poskytovaly týdně okolo 200 matek. Je třeba dodat, že tohoto úspěchu bylo dosaženo díky selhání chovu v Německu. Také z důvodu dlouhodobého křížení s místní tmavou včelou, nedařilo se tam udržet žádoucí vlastnosti Kraňky. To vedlo k dlouhodobému importu z Mistelbachu.S prvním popisem vlastností, charakterizující toto plemeno v roce 1937, byl v německu přestavěn a nově zorganizován chov. Tyto změny byly zaměřeny na zušlechtění a rozšíření místní včely tmavé. Protože kraňka a taktéž linie 47 nespadaly do tohoto plemene, jejich oficiální dovoz zůstal zakázán. Situace se změnila až v roce 1938 začleněním Rakouska do „Třetí říše“. V květnu roku 1939 byl Sklenár oceněn nejvyšším včelařským vyznamenáním – „Stříbrná plástev“ a sdružení včelařů jej uznalo za chovatele čistého plemene. Jeho linie byla nazvána linií Sklenar. Současně bylo oplozovací stanoviště Hirschgrund poblíž Mistelbachu uznáno jako první svého druhu v Rakousku. Od tohoto momentu byly všechny chovatelské činnosti prováděny zde, přestože bylo ještě stále nedostatečně odděleno a dle tehdejších znalostí názorů, tam bylo umístěno pouze jedno trubčí včelstvo. Bylo zde produkováno 5000 oplodněných matek ročně.
V důsledku různých okolností a nedorozumění mezi Sklenarem a sdružením včelařů v roce 1944, byl chov linie Sklenar pozastaven. Teprve po válce, a to prostřednictvím výzkumu prováděného komisí Svazu vestfálských včelařů, získal Sklenar uznání jako chovatel. Také Národní ústav v Münstreru podporoval chov linie Sklenar.
Po smrti Guida Sklenara v roce1953 převzala chovatelské práce jeho dcera Hannerl Weber-Sklenar. Brzy se však objevilo mnoho stížností na matky dovezené z Mistelbachu. Ukázalo se, že v důsledku změn v zemědělské výrobě, hodně včelařů z tohoto regionu bylo nuceno přesunout své včelnice na na lesní stanoviště Waldviertel a do jihovýchodní části regionu Bömerwald. Tato situace vedla k samovolnému křížení, kterému nakonec neušla ani Sklenarova včelnice.

Bylo tvrzeno, že linie Sklenar není čistá Kraňka, ale vznikla jako přechodná forma mezi Kraňkou a včelou tmavou na okraji historické oblasti výskytu Kraňky. Přesto je od roku 1987 v Německu chovateli linie Sklenar uznána jako standard Kraňky.

Mistelbach nebylo jediné místo, kde byl intenzívně prováděn chov linie Sklenar.Před válkou byl chovatel H. Hupfeld z Alternitte poblíž Kasselu považován za zkušeného chovatele Sklenarek. Disponoval pozoruhodným materiálem s vynikající schopností získat nektar z červeného jetele.
Jedna z hlavních chovatelských stanic Sklenarek byla na konci 30-tých let také v Oberhofu v Durynsku.
Dnes jsou chovatelé linie Sklenar organizováni v již před II. světovou válkou založeném Svazu chovatelů linie Sklenar. Provozovány jsou chovatelské okrsky, oplozovací stanoviště i rovněž kontrolní stanoviště. Chovné linie sklenar jsou rozšířené zejména v Bavorsku a Westfálsku. Funkční oplozovací stanice plní ostrovy: Hallig, Borkum a nejznámější Juist.

Podle informace poskytnutých Svazem chovatelů linie Sklenar, je obecně chováno sedm linií uznaných jako linie Sklenar:

47/P/1
Velmi stará linie, vyznačující se vysokým přínosem pylu (P). Číslo 1 symbolizuje linii odvozeno od „prvního chovného včelstva“.Velmi dobré zimování, rychlý jarní rozvoj a mírnost. V důsledku rychlého dosažení plného potencionálu a přestávek ve snůšce, mají tendenci k rojení. 

47/9/26
Rovněž velmi stará linie, vyznačující se dlouhověkostí matek. Včelstva jsou přezdívány „hladomory“ z důvodu velmi dobré přípravy na zimu. Další vlastnosti jsou zarážející. Neochota k rojení, vysoká užitkovost a mírnost. Středně silná včelstva jsou s velkým podílem Včely tmavé.

47/19/48
Stará chovná linie s mírnými včelami, takže velká spokojenost při jejich obsluze. Vytváří silná včelstva, bez sklonu k rojení a vysoké užitkovosti. Dobrá linie pro křížení.

47/9/15
Velmi stará linie s rovnoměrně šedým zabarvením. Středně silná včelstva, mírná s dobrým medným výnosem. Popisována jako agilní, plná temperamentu.

47/9/24

Tvoří středně siná včelstva, charakteristická mírností a vysokou užitkovostí. Na podzim vytváří silná včelstva. Vděčná pro chov.

47/H/47
Tato linie byla věnována dceři Hannerl. Charakterizována jako“nezničitelná“, velmi odolná včela se silnou tendencí k čištění úlu. Tvoří středně silná včelstva s vyšším temperamentem než 47/G/10. Vyznačuje se dobrým výkonem a malou vůlí k rojení. V plném podzimu tvoří silná včelstva. Nazývaná také „skřivánčí“ z důvodu brzského jarního fungování.

47/G/10
Tato linie byla představena veřejnosti k 10. výročí úmrtí Guida Sklenára. Vzhledem k vynikající mírnosti je nazývána jako „beránek včelí“, ideální pro děti. Vytváří velmi silná včelstva, s malým sklonem k rojení.

Dlouhodobě se činí pokusy s křížením linie Sklenar s jinými liniemi Kraňky – Peschetz, Troisek. Ve většině případů výslední hybridi nepřinášejí uspokojivé výsledky. Proto se doporučuje využít heterogenní efekty křížení linií Sklenar mezi sebou. 

Hannerl Weber-Sklenar (daughter of Guido Sklenar)

Waisenhausstr. 14, A 2130 Mistelbach
Das Bienenmütterchen, Jahrgang 36, Baden-Baden, Juni 1984, Nummer 6